Můj život
Narodil jsem se v Oděse, v nádherném černomořské přístavu.
První roky dětství jsem prožíval šťastně, obklopen milující rodinou. Bohužel šťastná léta brzy skončila. Když jsem končil první třídu, začala druhá světová válka. Měl jsem matku, otce, sestru, babičku… Válka však můj bezmračný dětský svět zničila. K nám domů se nastěhoval hlad, bída a nakonec přišla i evakuace. Otec padl na frontě… Po válce se naše rodina (již bez otce) vrátila do Oděsy.
A život šel dál. Snil jsem o tom, že se stanu skutečným spisovatelem. Všechno, co jsem prožil, jsem chtěl popsat ve svých povídkách, přemýšlel jsem o románu. Židovská témata však byla v SSSR zakázaná, a žádné nakladatelství by nepřijalo ani řádku, která by byla v rozporu s komunistickou ideologií. Vždy mne fascinoval film. Zkusil jsem napsat několik filmových scénářů, poslal je spolu s přihláškou na filmovou fakultu na scenáristiku a přijali mě. Byl jsem nepředstavitelně šťastný. Můj sen se začal plnit. Budu psát!
Život však vyžadoval něco jiného: musel jsem zastoupit otce a postarat se o matku a mladší sestru. Poválečná léta byla v Sovětském svazu velmi těžká, a tak jsem byl nucen zvolit si praktičtější povolání. Vystudoval jsem se ekonomii, ale svůj sen jsem nezradil – psal jsem dál, „do šuplíku”.
Oženil jsem se, narodily se mi dvě nádherné dcery. Ty se nakonec postaraly o další velkou změnu v mém životě. Napřed ta starší se zamilovala a rozhodla se vdát do Čech, pak i ta mladší odešla s manželem do Čech. Obě dcery mne i mou ženu přesvědčovaly, abychom se přestěhovali za nimi. Bylo to nelehké rozhodnutí. Chtěli jsme s mou ženou být se svými dětmi, ale bylo také těžké se rozloučit s milovanou Oděsou. Rodina nakonec zvítězila a my jsme s bolavým srdcem odjeli do České republiky.
Žijeme zde už takřka dvacet let, Čechy se nám staly novým domovem. Naši vnuci jsou již Češi, a já jsem šťasten, že jsem v této nádherné zemi zakotvil.
A můj sen? Tady v Čechách jsem poprvé mohl vydat knižně své příběhy. Vyšly mi již čtyři knihy povídek. A píši dál. Hrdinové mých povídek nejsou smyšlení. Dodnes žijí se svými radostmi i strastmi a mne by potěšilo, kdyby si dovedli získat i Vaše sympatie.
Přeji Vám hodně zdraví a štěstí. A ať Vám pomáhá Bůh.
Váš Mark Polevoj